“Ty vole, mám tag z 80 metrů!”

70, 73, 76… tak nebudu přece nahlašovat 79 metrů na poslední den. Takže jdu 80. Pro mě velká meta… no, snad se tam dole z toho nepos_ru.

V 80 metrech jsem nikdy nebyl. PB (personal best) jsem měl 78 m. Se squeezem. Nebyl to úplně ponor, na který bych byl pyšný. Je za mnou spousta ponorů do 75, 76 m a kolem, ale 80 ještě nikdy. Nikdy jsem ale netrénoval tak jako teď, tak jako poslední rok. Jsem v laufu a věřím si. To, co se mnou za zimu provedla Linda, je velký. Těším se na to a strašně moc.

Ráno jsem překvapivě klidnej. Vím, že to umím, vím, že si to můžu pokazit jen já sám. Po příjezdu do Blue Hole se sice trochu rozklepu, ale jen tak trochu, pěkně. Snažím se znovu sám sebe přesvědčit, že to udělat nemusím. Že jsem plánoval přinejlepším 75 m a to mám a že je to první závod. Bla bla bla. Nefunguje to. Chci až dolu a chci super ponor.

3 minuty. Ležím a těším se. Nejradši bych už vyrazil. Ale nervózní už nejsem. Je ticho. U mě v hlavě.

Top time. A jede se. Vlastně nevím, co k tomu říct. Dělám zas to stejný, nic se nemění. Dole je to zábava, freefall je už celkem jízda. Čekám na alarm, ale uvědomím si ho až o pár sekund později. Ve vteřině jsem pak na platu. Mám tag. “Ty vole, mám tag z 80 metrů!”. Musím dávat pozor, abych se nezačal moc smát.

Začnu kopat, ruce držím podél těla a nahoru je dávám asi po deseti sekundách. A pak se objeví první safety. Pocitově asi 15 sekund po tom, co jsem vyrazil. Zvláštní, ale komu by to vadilo. Možná trocha narkózy?

Hotovo. Celý přesně jak jsem chtěl. Kontrola od začátku do konce. Trochu pomalejší, očekával jsem 2:32 a je z toho 2:40, ale to je jedno. Mám obrovskou radost. Vnitřní. To, že jsem byl v 80 metrech už teď na jaře a ještě na závodech pro mě dost znamená. Medaile a sdílené třetí místo v CWTB je jen příjemný a neočekávaný bonus.

Jsem unavenej a chci si odpočinout. Říkám, že si dám od hloubky a od tréninku chvíli voraz. Že pojedu za 2 dny zase do Blue Hole a budu se potápět jen tak pro radost do mělkých hloubek. 

Druhý den se pak probouzím s myšlenkou jet do Blue Hole a dát si deep dive. Je to tam dole jako magnet.

Teď je to už měsíc. Na tenhle ponor a celý závody myslím každý den. Na lidi kolem, na všechny ty nervy a na všechen ten klid.

A taky na 90 metrů. Jedeme dál.