Deepspot Challenge 2026

Uf...
Tohle bylo prostě krásný!

Deepspot Challenge je unikátní závod, ve kterém je zkombinovaná hloubka a čas ponoru. Soutěžící se musí potopit do cílové hloubky, vzít tag a v předem určeném čase být zpět v zóně dva metry pod hladinou, kde může zůstat a ukázat jak dlouho tam vydrží. Zní to jednoduše, ale pravidla jsou dost přísná a jakákoliv chyba je draze zaplacena. Ve chvíli kdy se ozve 5 - 4 - 3 - 2 - 1 - Toptime, je potřeba se přesně zanořit a na Toptime mít pod vodou celé tělo, jinak následují velké penalizace. Jakou strategii soutěžící zvolí během ponoru, je na něm. Obecně se ale chcete zpět pod hladinu dostat s posledními sekundami. Dole je přece jenom lépe. U kategorie Profi je to do tří minut z hloubky 44 metrů, u kategorie Nonprofi do dvou minut z hloubky 20 metrů. Být tam o vteřinu později se rovná diskvalifikaci. Pak přichází ta nejtěžší část, kdy je potřeba těsně pod hladinou zůstat, relaxovat, věřit si, kontrolovat kontrakce a svůj stav a držet. A nesmí vám vykouknout ani vlas. Ve správnou chvíli se pak vynořit, provést protokol a čekat na kartu. Do sobotního finále pak z každé kategorie postupuje šest nejlepších holek a šest kluků.

Vytvořit náš tým nás s Terezou napadlo na podzim. Přihlásilo se celkem 14 našich freediverů! 3 měsíce jsem plánoval trénink, ale bylo na každém, co si z toho vezme a kolik času na to bude mít. Nakonec se nás sice sešlo jen 8, ale i tak to byla velká paráda a pro všechny velký zážitek.

Kačka, Míša, Vašek, Jakub a Lukáš soutěžili v kategorii Nonprofi. Pro všechny to byla první podobná zkušenost a nervozita tak byla vidět. Rozhodčí, fotografové, Diveye a přímý přenos na YouTube, spousta lidí kolem. Chápu to a moc dobře to znám. Dopadlo to ale výborně a na všech bylo vidět, jak moc si ponor a atmosféru užili. Ne každý skončil s bílou kartou a potkal nás i jeden malý blackout, ale i to je součást hry. No a Lukáš postoupil do sobotního finále! V sobotu jsme se pobavili a pár detailech a Luky šel na to. A výslednej čas byl hustej! Luky dal 4:26! No...bohužel na konci udělal chybu z nepozornosti, kdy při dělším čekání na kartu ponořil do vody pusu a zabublal si. A to je bohužel červená a diskvalifikace. Jinak by byl na krásném čtvrtém místě. Nevadí, byli jsme tam poprvé a čas je to mega dlouhej.
Gratuluju vám všem obrovsky, byli jste úplně skvělí!

V kategorii Profi sotěžil Petr, Irena a já. Petr dal krásný čas, ale v zóně pod hladinou byl pozdě. Cítil se ale skvěle, ponor byl prý nádherný, jen relaxoval trochu přespříliš. S Irčou jsme byli v Deepspotu už pár dní před zahájením a krom jiného trochu trénovali. Cíl byl krásný, přítomný, vědomý a prožitý ponor. A to se Irče povedlo skvěle. Bohužel relaxovala taky trochu víc a zapomněla dole tag. Prý si ho nevšimla, haha, ach jo. Jinak by byla ve finále. Ale krásný a pro Irču taky moc důležitý ponor.

Pro mě tohle byla velká zkouška a pokus o návrat k sobě a k radosti. Nevěděl jsem, jestli vůbec pojedu, ale nemohl jsem v tom ostatní nechat. Nebyl jsem ve své kůži a výsledkem pro mě nebyl čas a postup, jako pár týdnů před závody, ale Pavel a jeho nejkrásnější ponor. Jen on a voda. Ticho, nedýchání, důvěra a radost. Tak jak to umí a jak se chce znovu začít potápět. Bez stresu, bez tlaku a bez očekávání výsledku. A bylo to tam. Naprostá dokonalost. Stres během dne nula a na laně před ponorem jsem se musel hlídat, abych se příliš nesmál, protože mi sklouzával noseclip. Přípravná fáze byla užasná a já nemohl být zrelaxovaný víc. Sestup byl dokonalej. Freefall absolutně. Celou dobu jsem měl před sebou Diveeye, padal s rukama podél těla a ani se nepohnul. Diveeye bohužel mířilo na druhého soutěžícího. Ach jo, haha. Tag a pomalu nahoru. Klidně, nevyházet se, nestresovat, věřit instinktům a šplhat bez námahy. Do cílové zóny jsem dorazil asi 4 vteřiny před koncem limitu. Přesně. Trpět jsem ale tentokrát nechtěl a s prvními kontrakcemi se vynořil. Bílá. Ale i kdyby nebyla, bylo by mi ti úplně jedno. Byl jsem tam já. Úplně celej, vědomej, zrelaxovanej, ale i dokonale přesnej. Tohle chci znovu. Pokaždý a pořád. Tohle miluju, tohle umím a jsem rád, že jsem se znovu dostal do bodu, ve kterém mám ve vodě být. Teď se tady jen musím udržet. Chci. Moc.
Děkuju...

Obrovský respekt patří organizátorům soutěže a Nitasovi za to, co vytvořil. Profesionalita všech kolem byla neuvěřitelná a organizačně to až na pár malých detailů bylo skvělý. Děkujeme fotografům, safety týmu, medical týmu a všem kolem, kteří se podíleli na takovém eventu. Gratulujeme vítězům, ale hlavně všem, kteří přijeli a závod a atmosféru si užili! O tom to celé je.

Boží. Jako tým jsme tady nebyli naposledy. Příští rok snad budeme kompletní...

Speciální poděkování patří Ireně, která krom sebe měla poslední dny na starosti i mě, moje myšlenky, tělo i duši. Irčo, děkuju ti obrovsky a z celého srdce. Bez tebe by nic z toho nebylo.

Díky, mám vás moc rád,
Pavel