Tréninkový kemp pro pokročilé a kurzy W2 a W3
Igor, Tomáš, Petr, Jirka a Max
Pět vostrých týpků, kteří hned na začátku dali jasně na jevo, že je šnorchlování po okolí moc nezajímá, že toho už viděli dost a chtějí se soustředit na sebe, na trénink, na lano a co nejvíc se toho naučit a co nejdál se posunout. No a kdyby to šlo, tak snad přidat i nějaký ty metry. Někdo mluvil ostýchavě o padesátce, někdo o třicet pětce. Tak uvidíme.
Protože kromě Maxe, který se připojí později, přijeli všichni na dva týdny, nechali jsme kluky první tři dny rozpotápět. Teda, to byl původní plán. Začínali jsme v hloubce dvacet metrů, ale už druhý den jsme byli ve čtyřiceti. Tam jsme se zastavili a ponory opakovali. Znova a znova. S malým hangem na dně, rychlejším tempem, pomalejším. Opakovali jsme ponory, které byly pro všechny komfortní a tři dny si vlastně jen hráli. Adaptace. Část tréninku, na kterou se občas zapomíná. A pak byl den volna. Proč? Protože to nejlepší, co tady pro sebe můžete udělat, pokud se chcete opravdu posunout a nevyhořet, je regenerovat. Odpočívat, relaxovat a dobře spát. A taky jíst!
A pak přišly na řadu kurzy a individuální plán.
Tomáš si chtěl kurzy Molchanovs projít od začátku, a tak i když už má certfikace AIDA, dělal kurzy W1 a W2. Petr a Jirka pak W3 a Igor jen trénoval. A protože jsme vždycky jedna parta, jsou na teoretické hodiny obvykle zváni všichni. Neradi něco tajíme :). Kluky všechno zajímalo a na všech hodinách byli všichni, a teorií si tak prošli si od A do Z. Jo, opakování matka moudrosti, jak říkal už Švejk. A platí to. Vždycky člověk příjde na něco nového a objeví se nové souvislosti a úhly pohledu. Ve znalostech je síla.
Ve vodě jsme pak řešili aktuální "nedokonalosti" a novinky. Takže vše a pěkně od začátku. Pozici těla, freefall, kopy a tahy, strategii kdy co dělat a proč, mouthfilla a charge, rychlost, klid, přípravu samotnou a tak dále a tak dále. Tohle byla ta část kempu, kdy toho nejvíc namluvíme a občas i trochu "komandujeme". No, nejezdíte sem za námi přece jen proto, abychom jen chválili a říkali, že všechno je super a ok, haha!
Na suchu jsme se pak zaměřili na dvě hlavní stránky. Vyrovnávání tlaku a mentální přípravu. A té jsme věnovali opravdu hodně času. Každý den jsme vizualizovali a vizualizovali. Celé ponory nebo jen freefall s mouthfillem. Znovu a znovu. Rozdávali domácí úkoly a hráli si a hráli. V mentální přípravě se skrývá obrovský potenciál.
A pak přišel druhý týden, kdy se k nám připojil Max, a byl čas podívat se trochu víc někam tam dolů. Max s námi před lety začínal bazénovým kurzem. Byl s námi jednou v Deepspotu, kdy mu moc nešly dutiny, a dvakrát na týden tady v Dahabu. Takže jeho třetí týdenní kemp. Na prvním se potopil ke čtyřiceti, minulý rok skoro padesát. Takže letos už to pade? No, prej neví a přijel si to sem užít, moc prý netrénoval. A víte co, často to je to nejlepší nastavení, jaké můžete mít. Ambice a honba za metry vás často sežere. A tak dal Max pade hned druhý den. A pak víc a víc. Tři dny, den volna, odpočinout si, zregenerovat a tři dny. Padesát pět, minutový hang ve čtyřiceti, vyrovnání funguje... Jo, poslední den krásných 60 metrů s ploutvema a padesát pět fimko. Pecka. Ani on sám tomu moc nevěřil.
A ostatní nezůstali pozadu. Posledních pět dní jsme měli pokaždé PB palačinky a v Blue Hole se posouvali dál a dál z mělké části směrem do té hlubší.
Všichni si posunuli svá maxima o pár slušných metrů. Dál, než očekávali. Padesát pět, přes čyřicet, skoro padesát. Fakt pecka. Ale to není to hlavní. Technicky jsou na tom kluci skvěle. Mentálně jsou vyzrálí a vědí, o čem to asi je. Potápějí se bezpečně, s rezervou a daleko od nějakého stavu hypoxie. Hlavně je to ale baví. A obrovsky moc. Někdo se sem chystá znovu už za pár týdnů, někdo s námi pojede v zimě do Deepspotu a sem zase na jaře nebo na podzim, a někdo dokonce začíná s naším online coachingem.
Kluci, obrovský díky, tohle byla radost a krásná práce i pro nás dva!
Pavel a Tereza
