Expedice Sataya
Šárka, Barča, Míša, Jana, Luboš, Honza a Míla
Tohle byl prostě překrásný týden na plachetnici s partou skvělých lidí, bez wifi a připojení, ale s připojením k sobě samým. S úžasnou posádkou, výborným jídlem, sluncem a modrou vodou všemožných odstínů. Čas plný klidu, spaní pod hvězdami, delfínů a tisíců ryb, korálových útesů a jeskyní, vraku lodi a překrásným ostrůvkem s pláží a ptáky na poslední noc. A trochou pohody u bazénu na rezortu, jasně :)
Sataya. Shaab Satayah. Korálový útes, překrásná laguna ve tvaru půlměsíce, která leží na jihu Egypta asi patnáct kilometrů od pobřeží. Místo, kterému se (jak asi všichni víme proč) říká Dolphin house a na který míří dnes a denně spousty lodí s lidmi, kteří k nim chtějí do vody. Ne, nebudu vám tady psát, jak překrásná podívaná to je, jak tady celý den pozorujeme delfíny v jejich přirozeném prostředí, jak s nimi tančíme, jak se na ně napojujeme, jak nás léčí a jak mírumilovné a uklidňující to tady je.
No... je i není.
Instagramová instantní turistika vládne světu. Lidé potřebují fotku z každé události, z každého setkání, mají své bucket listy, ve kterých odškrávají zážitky, chtějí vidět vše a hned. Nehodnotím to, nesoudím, jen konstatuju. Co je s tím ale často spojeno, je ztáta pokory a přijmutí faktu, že jsme tady (kdekoliv) jen na návštěvě, a že lezeme místním (tvorům i lidem) do ložnice a ne vždy jsme vítáni. Ne vždy v takových počtech, s takovou mírou neomalenosti a neznalosti, a jistě nikdy s mírou ignorace, se kterou se setkáváme doslova za "každou vlnou". A tak stoupají počty "operátorů" nabízejících setkání s nejrůznějšími živočichy, plavání a potápění s nimi, interakce a Bůh ví, co ještě. Často je bohužel kladen hlavní důraz na ono doručení, než na etické a udržitelné chování.
A protože je tohle místo opravdu "profláknutý", je snadno dosažitelný a ona garance doručení je téměř jistá, jsou tady k vidění ne úplně pěkné věci. Lidí je ve vodě často více než delfínů, plavat ne úplně všichni umějí, o delfínech ví často možná jen to, že to není ryba (snad) a týpci na člunech je schazují přímo doprostřed dění. Ale kupodivu s nimi delfíni často zůstavají. Plavou kolem nich, hrajou si, někdy je ignorují, někdy jen pospávají, ale často s nimi i interagují a zkrátka jako by jim ty hordy lidí u hladiny nijak nepřekážely. No, hezky to nevypadá. Podobným show se ale dá vyhnout. Ne, nebudeme vám slibovat, že budeme ve vodě s delfíny vždy jen sami, ale často to tak je. Často jsme tam jen my a oni.
To všechno se totiž i tady dá dělat jinak a dá se to zažít pořád hezky, klidně, zdravě a udržitelě. A tím neříkám, že to tak umíme jen my, to určitě ne. Potkáte tady freedivery, kteří přesně vědí co dělat. Necákají a nekřičí kolem, tiše a klidně plují po hladině, sledují, čekají, dívají se, respektují delfíny a jejich prostor a jsou vděčný za každý moment, který jim byl nabídnut a kdy mohli k nim pod vodu vstoupit. Krásný. Nejkrásnější. Podobným chvílím, kdy víte, že jste byl pozván, se vyrovná málo co.
A tak budeme vždy jezdit na plachetnici a nikdy nás nebude víc než osm. Vždy s námi budou jen freediveři a nikdy neupřednostníme fotku před pohodou zvířete. Vždycky to s námi tady bude trochu "nepohodlný", bez klimatizace, ale bude to opravdový. A díky tomu, že jsme celou dobu na plachetnici a pohybujeme se, kde se nám líbí, vidíme toho mnohem víc.
Sataya totiž není zdaleka jen o delfínech. Už samotný název Shaab Satayah - Korálový útes - dává jasně vědět, co je tady k vidění. A je to velká paráda. Epická místa v laguně i mimo ní, se spostou jeskyní, průplavů, korálových sloupů a tisícem ryb, všem opravdu vyrazila dech. Dokonce můžeme s potěšením konstatovat, že (asi) vzhledem k místím regulacím rybolovu, se počty ryb rozrůstají a oproti loňsku jsme jich viděli neporovnatelně víc. Ať už hejna malých korálových, tak i větších exemplářů. Viděli jsme žraloky bělocípé, želvy, které se nás vůbec nebály a plavaly vedle nás, murény obrovské, které jsme brzy přestali počítat, napoleony, rejnoky a hejna dalších stovek a stovek ryb. Překrásný. Plný života.
Samotnou kapitolou pak jsou jeskyně a průplavy. Můžete zde nalézt temné díry v hloubkách kolem sedmnácti metrů, ale i barevné a plné světla v hloubkách třeba i šest metrů. Ta nejfotogeničtější byla plná měkkých korálů v růžových, oranžových a fialových barvách, měla několik možností kudy dovnitř a kudy ven a překrásně průzračnou vodu. Jo, tam se to fotilo samo. Předposlední den jsme nevynechali 80 let starý vrak, který je porostlý korály tak, že ho můžete i přehlédnout, jak splývá s okolím. Pořád se ale do něho dá vlézt, nebo si proplavat pod nim. Pak už jen procházka po ostrůvku s krásnou pláží, obrovskými mušlemi a desítkami racků a orlovců. Zvuková kulisa byla hlavně ráno nezapomenutelná.
Takže ano, pojedeme sem znovu. Jednou letos a znovu i příští rok v červnu. Milujeme to tady, to místo je překrásný a týden na plachetnici je lék.
Díky za přenádherný čas přátelé!
Pavel
