Nemůžete čekat na dokonalou chvíli a dokonalý ponor. Nedočkáte se.

Od rána jsem nervózní a je mi jako před maturitou. Moje první závody. Chvěju se, potím, pořád chodím na záchod. Snažím se sám sobě namluvit, že je to v pohodě, že už jsem vyhrál tím, že jsem na startu a můžu se potápět. Mám přece revma, tak už tohle je fajn.

Příprava šla skvěle. 2 dny před závody jsem měl krásných 77 m, pod 70 jsem byl za poslední týden 4x a byly tam i minutový hagy v 50 metrech. Tenhle ponor má být pohoda a easy start.

2 minuty do ponoru. Moje tepovka je asi 130. Vždycky když se nadechnu, je to jako by chtělo srdce vyskočit ven z neoprenu. Vtipný. Jeden moment jsem hrozně vážný, druhý je mi na zvracení a třetí se sám sobě směju. A pak je mi zase na omdlení.

Ponor je zvláštní. Takový, jaký přesně nechcete. Jenom práce a plnění zadání. Je to jako projíždění checkpointy a odškrtávání si úkolů. Vím, že nemám čekat na alarm, ale celou dobu na něj čekám. Beep-beep, jsem skoro tam. Dole se musím smát, protože nevím, kterou rukou vzít tag, pouštím se lana, dělám blbosti a jsem rád, že se na tohle nikdo nedívá.

Cesta nahoru je zase jen práce. Všechno kolem se zpomalí a já se uklidňuju až kousek pod hladinou. Dávám ruku na lano, vím, že mám hotovo a že jsem úkol splnil. A radostí se opřu o obě ploutve… dolphin kick! Vím to hned a ještě pod vodou si říkám, jakej jsem blb.

Je to jedno. Chyba začátečníka. Nikdy jsem netrénoval na závody a nikdy neřešil, jaká jsou přesně pravidla. Na hladině mám záchvat smíchu. Ukazuju OK a ulevuju si jedním dlouhým “F___ck!”, hahaha. Pim se směje a říká jen: “He knows…”. Dostávám červenou, ale je mi to úplně jedno. V ruce mám svůj první tag a zvládnutý ponor pod největším stresem, v jakým jsem kdy během potápění byl. A ten ponor byl fyzicky a technicky jednoduchej.

Nakonec mám večer ve výsledcích žlutou a jen jeden bod minus za ten dolphin kick. Mám radost.

Ne, nebyl to vnitřně krásný ponor.

Nebyl to ani úžasný, ani nezapomenutelný spirituální zážitek. Byla to jen práce a obrovský soustředění nevypadnout z procesu a zůstat koncentrovaný. Ale tak to je a tohle děláme.

Nemůžete čekat na dokonalou chvíli a dokonalý ponor. Nedočkáte se. Věřte si a věřte, že to, co děláte umíte. Nenechte se ovládnout stresem a moc si do toho nekecejte. Umíte to!