Extrémní sport?

20. 11. 2020

Je freediving nebezpečný?

Lidé mají rádi dramata. Dramatem se stává každá událost nebo činnost, která z venku vypadá tak, že ti, co ji dělají, se asi zbláznili. „My bysme něco tak lehkomyslného nikdy nedělali a zbytečně neriskovali.“ Takové posuzování ale souvisí s mírou našich znalostí k danému tématu. Říci o někom, že je šílenec, protože chce vylézt na K2 je jednoduché. Pokud ale máme šanci vidět, jaká příprava a vynaložené úsilí se skrývá na pozadí podobného výkonu, stává se rázem z šílence někdo jiný a náš pohled na věc se mění. A tak je to se vším. Je jednoduché popsat určitou činnost několika způsoby a naprosto chápu, že jsou takové, které si o to „říkají“.

Slovem extrémní se tak dá označit ledacos. Jde ale o čistě subjektivní hodnocení. Co je extrémní pro tebe, bývá něčím naprosto normálním pro někoho jiného. Pro mě je například extrémní taková činnost, kterou z mého pohledu nemůžu po celou dobu kontrolovat. Například base jumping. Jakmile skočíte, nemůžete si to rozmyslet. Pokazí-li se něco během ponoru, tak prostě zastavím, otočím se a vyplavu zpátky na hladinu. To u base jumpingu nejde. Samozřejmě se ale za takovým skokem skrývá obrovská příprava a base jumper ti řekne, že je na vše dobře připravený. Z mého pohledu je ale míra neočekávaných událostí obrovská. Co ale o base jumpingu vím? Nic moc. Pár jsem jich poznal, rád je poslouchám a rád se koukám na videa. A to je asi vše.

Chápu, že vytvořit si o freedivingu děsivý obrázek je také velice jednoduché. Lidé zadržující dech na 5 minut, což vlastně nejde, „Cože? Že někdo zadržel dech na 12 minut? Nesmysl, šílenec!“ Freediveři potápějící se na nádech do hloubek přes 100 metrů, přes 200 metrů. Škatulka extrémní a nebezpečné se opravdu nabízí. Je to jednoduché. Naštěstí se tomu tak děje méně a méně. O freedivingu se teď často referuje jako o meditaci, o objevování sebe sama nebo o spojení člověka s přírodou. A to je dobře. Čím to je? Tím, že je dnes freediving mnohem rozšířenější a lidé o tom vědí víc, než dřív.

Pojďme si tedy o freedivingu něco říct.

Freediving je aktivita, při které se snažíme adaptovat naše tělo a mysl na vodní prostředí, minimalizovat spotřebu kyslíku, aktivovat reflexy, které máme od pradávna a pokusit se pod vodou zůstat co nejdéle. Jak toho dosáhnout? Relaxací, důvěrou, zkušenostmi, tréninkem a znalostmi. Jinými slovy, vzděláváním, postupným trénováním a zlepšováním všech aspektů ponoru poznáváme své tělo a mysl. Tím získáváme důvěru v sebe sama a jsme schopni relaxace před i během ponoru. A relaxace je klíč.

Základem jsou tedy znalosti. Fyzikální zákony, anatomie, jak dýchat (a jak nedýchat), co je hyperventilace a k čemu je oxid uhličitý, co jsou kontrakce, co je hypoxie, hypercapnie nebo blood shift, jak předcházet blackoutu a jak provést záchranu. Informací, které potřebujete znát ještě dřív, než začnete je opravdu hodně. Čím víc rozumíte problematice freedivingu, tím bezpečnějším a krásnějším se stává. Když přesně víte, co se ve vašem těle odehrává, nestresuje vás to. Když víte, jak správně vyrovnávat tlak, nestresuje vás to. Když víte, že se potápíte s někým kompetentním a že jste v dobrých rukou, nestresujete se. Pokud se tedy chcete bezpečně potápět, nejlepší rozhodnutí, jaké můžete udělat je absolvovat freedivingový kurz. Ne pro certifikaci samotnou, ta je pro ujištění, že informace, které dostáváte, jsou relevantní. Ale pro znalosti samotné. Ty jsou základním kamenem vedoucím ke správné technice a k pochopení pocitů, které během ponoru máte. Vyberte si s kým a kde, možností máte spoustu. Ale udělejte to. Nespoléhejte se jen na YouTube. Slova instruktora a odpovědi na vaše otázky nic nenahradí.

Projděte kurzem a začněte trénovat. Zefektivnit pohyb pod vodou, nebo snížit spotřebu kyslíku nedokážete jen tak, že vám to někdo řekne. Nechte se vést a postupujte krok za krokem. Hlavně ze začátku se pohybujte v komfortní zóně. Pomalu se adaptujte. Tělo i mysl. Využijte všech znalostí, co jste získali. Soustřeďte se na provedení. Ne na výsledek. Analyzujte všechny části svého ponoru. Nepostupujte příliš rychle, nejsou-li vaše ponory komfortní. Poznávejte se. Poznávejte freediving a získávejte zkušenosti, budujte důvěru.

Pokud máte před ponorem důvěru v sebe sama, víte, že je ponor ve vašich silách, že se tam dole nebudete trápit s vyrovnáváním a že to prostě bude dobrý, stane se něco těžko popsatelného. Budete jen vy sám, všechno se bude odehrávat jakoby kolem, ale vy to pořád budete mít pod kontrolou. Budete během sestupu napůl spát a dřív, než se nadějete, budete dole. Cesta nahoru sice něco stojí, ale vy víte, že jste dostatečně připraven a na hladině jste co by dup. Všechny moje nejlepší ponory se zdály pocitově strašně krátké. Měl jsem důvěru ve své schopnosti a relaxace přišla tak nějak sama. Do ničeho jsem se nemusel nutit, s ničím jsem nemusel bojovat. A to nejdůležitější, měl jsem všechno po celou dobu ponoru pod kontrolou. Cítil jsem se bezpečně a slovo risk mi hlavou ani neprolétlo.

Problémem v bezpečnosti je rutina. Když děláte něco často a dlouhou dobu se nic nestalo, máte tendenci být méně ostražití a nevěnovat se situaci na 100 %. Začnete bezpečnost podceňovat a zlenivíte. Občas tak můžete vidět freedivery potápějící se bez lanyardu (bezpečnostní úvazek mezi vámi a lanem), protože tahle hloubka „je pro ně přece v klidu“, safety divera, který se za svým buddym nepotápí dostatečně hluboko nebo dokonce bez ploutví, protože se už připravuje na svůj No Fins ponor a nechce plýtvat energií, protože vy budete stejně určitě v pohodě a tak dále, a tak dále. Nikdy nepodceňujte žádnou situaci a vždy buďte připraveni na nejhorší možný scénář.

Když jsem například trénoval se svým super oblíbeným buddym Ramonem Carenem v Dahabu, panovala mezi námi absolutní důvěra. Pokaždé jsme přesně věděli, co má ten druhý v plánu. Jak hluboko jde, jak dlouho to bude trvat do otočky, nebo kde se potkáme. Věděl jsem, že Ramon situaci nikdy nepodcení a stejně tak jsem se choval já. Jako safety jsem tak byl pokaždé připraven na nejhorší možný scénář a blackout v hloubce. A tady přichází zajímavý poznatek. Zatímco během ponorů, kdy jsem byl safety, byla moje veškerá koncentrace upřená k jeho bezpečnosti a já nevnímal nic jiného kolem, vše se otočilo o 180 stupňů v momentě, kdy byl čas na můj ponor. Věděl jsem, že jsem v dobrých rukou a veškeré napětí zmizelo. Koncentrace na jednu jedinou věc se změnila v dekocentraci, kdy vnímám všechno kolem a vlastně nic, absolutně jsem se uvolnil a zažil fantastický ponor. Bez důvěry ve svého buddyho toho dosáhnete těžko. Nepotápějte se s někým, komu nedůvěřujete. Pokud jste ve vodě s člověkem, o kterém pochybujete, že vám bude schopný správně pomoc, ponor stejně nebude stát za nic.

Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je jít do vody sám. „Tohle už jsem dělal mockrát, jdu jenom šnorchlovat nebo trénovat jen jednoduchý věci…“ Nikdy tohle nedělejte. Oceány, ale i vaše tělo vás může kdykoliv překvapit a pokud jste ve vodě sám, nebude vám pomoci. Nikdy se nepotápěj sám!!!

Freediving je při dodržení všech zásad bezpečná aktivita. Není to nebezpečný sport, jsou pouze nebezpeční freediveři. Buďte důslední k sobě i ke svému buddymu. Mějte co nejlepší informace o místě, kde se chcete potápět a mějte všeobecné znalosti o mořském životě. Procvičujte si záchranné postupy a trénujte. Mějte zkrátka rozum, a to co pod vodou zažijete, si budete pamatovat navždy.

Bavte se :)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace